Tabulka 1 Výsledky dotazníku-respondentů 45
|
|
ANO |
NE |
Volná odpověď |
|
1.Znáte někoho, kdo trpí na následky dětské mozkové obrny či dětské obrny? |
6 |
39 |
- - - - - - - - - |
|
2. Vyskytuje se tato osoba ve Vašem blízkém okolí? |
3 |
42 |
- - - - - - - - - - |
|
3. Víte, jaké jsou následky těchto nemocí? |
21 |
24 |
Ochrnutí, neschopnost chůze,poruchy řeči, pohybu, poruchy učení, tělesné postižení |
|
4. Jaké znáte možnosti prevence proti těmto nemocem? |
17 |
38 |
Očkování |
|
5. Byli jste někdy v kontaktu( či komunikovali jste někdy) s osobou, která trpí na následky dětské mozkové obrny? |
5 |
40 |
- - - - - - - - - - - - |
|
6. Jak jste se cítili při komunikaci s touto osobou? |
5 |
40 |
Nesvůj, snaha pomoci Jako při běžné komunikaci |
|
7. Souhlasíte s integrací handicapovaných ve společnosti? |
32 |
- - - - - - - - - - - - - |
- - - - - - - - - - - - |
|
8. Myslíte si, že veřejné prostory jsou dostatečně bezbariérové? |
7 |
38 |
- - - - - - - - - - - |
Pozn. U otázky č.7 13 lidí neodpovědělo vůbec, bylo to způsobeno chybou tři tvorbě dotazníku
Zdroj: vlastní dotazník, zpracování vlastní
Cílem dotazníku bylo prozkoumat informovanost veřejnosti o problematice těchto nemocí. Respondentů bylo 45, převážně studenti Ekonomické fakulty VŠB-TUO.
6 lidí ze 45 odpovědělo, ze znají osobu, která trpí na následky dětské mozkové obrny či dětské obrny.
Z těchto 6 potvrdili 3 lidé, že handicapovaná osoba se vyskytuje v jejich blízkém okolí. Tito dotazovaní moc dobře znali následky nemoci, jimiž jsou:
§ neschopnost chůze,
§ poruchy řeči, pohybu,
§ poruchy učení,
§ tělesné postižení.
Dalších 15 lidí, kteří však nepřišli do kontaktu s osobou s DMO, také znali již zmíněné následky nemocí.
Na otázku Jaké znáte možnosti prevence proti DMO?, odpovědělo jen 17 lidí. Což není ani polovina dotazovaných. Nejčastěji a téměř jedinou zmiňovanou prevencí bylo očkování. Pouze jedna osoba odpověděla dobré domácí zázemí a hygiena.
Z těchto odpovědí vyplývá, že lidé znají pouze jen tu virovou nemoc, čímž je dětská obrna, a zaměňují ji s dětskou mozkovou obrnou, která je jiného původu.
Je to velmi udivující, že tak malý počet osob zná následky a prevenci proti těmto nemocem, když každý z nás je proti virové dětské obrně očkován povinně již na základní škole.
Při odpovědi na otázku Jak jste se cítili při komunikaci s handicapovanou osobou?, odpovědělo pouze 5 lidí a to ještě každý výrazně odlišně. Odpovědi jsou následující:
§ Nesvůj, snaha pomoci
§ Jako při běžné komunikaci
§ Znám tuto osobu od malička, tak mi to přišlo přirozené, nic výjimečného
§ Mluví zjednodušeně
§ Je to ještě malé dítě, které si zatím moc neuvědomuje, co ho postihlo.
Z těchto odpovědí vyplývá, že každý člověk reaguje na setkání s handicapovaným rozdílně. Pokud je člověk na takto znevýhodněnou osobu zvyklý, nedělá mu problém s ní komunikovat. Pokud je to ale první nebo náhodné setkání, člověk je velmi nesvůj a neví jak se má chovat. Je však pravou, že poslední dvě odpovědi nejsou objektivní, jelikož respondenti pravděpodobně zcela zřetelně nepochopili, na co byli dotazování.
Ze 45 osob 7 souhlasí s tím, že veřejné prostory jsou dostatečně bezbariérové. Zbylých 38 je přesvědčeno o opaku- tzv. veřejné prostory jsou nedostatečně bezbariérové.
Na otázku Souhlasíte s integrací handicapovaných ve společnosti? neodpověděl nikdo Ne, což se jeví velmi pozitivně. Vyplývá z toho, že lidé se nebrání začleňování handicapovaných. Avšak tuto otázku nezodpovědělo prvních 13 dotazovaných, což bylo dáno drobnou chybou při tvorbě dotazníku.
Celkově vzato veřejnost není dobře informována o dětské mozkové obrně ani o dětské obrně. Nicméně při vyplňování dotazníku se velmi mnoho lidí pozastavilo nad těmito nemocemi a zajímali se i o další informace. Což se dá hodnotit jako pozitivní dopad naší seminární práce.
