Integrace dítěte s DMO mezi vrstevníky
Většina nemocných dětí s DMO bez těžšího mentálního postižení se může integrovat do kolektivu svých vrstevníků, může navštěvovat mateřskou školku i "normální" školu. Při hře s vrstevníky, jakož i při školní výuce dítě získává spoustu podnětů potřebných pro jeho fyzický a duševní rozvoj. Učí se pohybovat v kolektivu a prosazovat se mezi ostatními. Tyto zkušenosti nemocnému (a samozřejmě i zdravému) dítěti pomohou později v jeho každodenním životě, zejména však při přípravě na budoucí povolání.
Dítě se DMO vyžaduje přeci jen zvláštní přístup přizpůsobený pohybovým dovednostem a schopnostem dítěte. Při výchově postiženého dítě v kolektivu zdravých vrstevníků by mělo být pravidlem zdůrazňovat, čím se nemocné dítě svým vrstevníkům vyrovná, či v čem je dokonce předčí a naopak nezdůrazňovat jeho limity. Nemocnému dítěti je třeba vhodným a šetrným způsobem pomáhat překonávat jeho handicap ale vyhnout se při tom jakýmkoliv projevům soucitu nebo lítosti. Dítě by mělo limity svých možností poznávat postupně samo tím, že si je vyzkouší, nikoliv, že na ně bude svými vychovateli, ať již rodiči či pedagogy, "preventivně"¨upozorňováno. Učitele je potřeba zevrubně informovat o případných poruchách chování, které se u části dětí (nejen s DMO a přidruženými poruchami) mohou objevovat. Jedině když učitel zná veškerá specifika dítěte, může jej vést správným směrem.
Specifickým problémem je pracovní zařazení nemocných s centrální hybnou poruchou. Jakákoliv práce je pro nemocného vždy lepší, než invalidní důchod, byť příprava na zaměstnání a později jeho nalezení může být tvrdým oříškem.
Možnosti pomoci rodinám se zdravotně znevýhodněnými dětmi
V systému zdravotnictví se jedná především o práci dětského klinického psychologa. Psycholog je
jedním ze specialistů, kteří pacienta vyšetřují a ošetřují v psychologické rovině, a v této své funkci je
nezastupitelný. Jeho úkolem je provádět psychologické vyšetřování dětí, stanovování diagnózy a
v případě potřeby plánování intervence. S intervencí souvisí i jeden z nejrychleji rostoucích oborů
pomoci ve zdravotnictví, kterým je psychoterapie pro pacienty s psychickými nebo
psychosomatickými potížemi.
V systému školství lze využít služeb dvou typů školských poradenských zařízení, jimiž jsou:
pedagogicko-psychologické poradny (PPP), které zajišťují služby pedagogicko-psychologického, speciálně pedagogického poradenství a pedagogicko-psychologickou pomoc při výchově a vzdělávání žáků.
Druhým typem jsou speciálně pedagogická centra (SPC), která poskytují poradenské služby
žákům se zdravotním postižením.
Systém sociální péče nabízí rodinám s nemocným dítětem finanční podporu v rámci příspěvku na péči a v rámci široké palety nabízených sociálních služeb jako je např. respitní (odlehčovací) péče, denní stacionář, týdenní stacionář, chráněné bydlení aj. Pro informovanost o možnostech využívání sociálních služeb jsou zřízeny služby sociálního poradenství základního a odborného typu.
Nezanedbatelné jsou i služby dalších zařízení, např. dětských center, nadací, občanských sdružení, svépomocných organizací, církevních zařízení, obecně prospěšných společností, linek důvěry, krizových center atp.
